Ochrana přírody

Tato část stránek je věnována informacím a činnosti OS Zálužné v oblasti ochrany přírody v osadě a okolí.

Přímo v centru osady Zálužné je evropsky významná lokalita "CZ 0813767 Zálužná", která je zahrnuta do systému Natura 2000 a je evropsky chráněným zimovištěm (čtvrtým co do velikosti v rámci ČR) netopýra černého. Tento zcela unikátní ekosystém, který vznikl v průběhu období cca 100 let po ukončení těžby břidlice v tzv. Nittmannově dole, situovaném přímo nad centrem Zálužného (haldy nad autobusovou zastávkou), je přísně chráněným územím.

Evropsky významná lokalita

CZ0813767 Zálužná

N i t t m a n n ů v d ů l

rozloha: 0.2041 ha

kategorie ochrany: PP přírodní památka

biografická oblast: kontinentální

Poloha:

Zaniklý břidlicový důl nad osadou Zálužné, asi 120 m nad levým břehem řeky Moravice, nad okresní silnicí Nové Těchanovice - Melč. Rozsáhlý třípatrový důlní komplex ve vrcholové části svahu v zaříznutém údolí řeky Moravice. V okolí roztroušená zástavba rekreačních objektů. Významné zimoviště netopýrů.

Ekotop:

Lokalita spadá do celku Nízký Jeseník, podcelku Vítkovská vrchovina, okrsku Jívovská vrchovina. Jedná se o členitou vrchovinu, tvořenou spodnokarbonskými drobami a břidlicemi s členitým reliéfem, široce zaoblenými rozvodními hřbety a typickými mladými, hluboce zařezanými údolími s příkrými svahy.

N i t t m a n n ů v d ů l

Rozvoj těžby břidlice ve velkém rozsahu v Zálužném zahájil od čtyřicátých let 19. století Josef Nittmann, majitel zdejší usedlosti č. 20. Ten je uváděn jako zakladatel, majitel a provozovatel největšího zdejšího důlního díla, mohutného důlního komplexu, nacházejícího se přímo v centru obce.

Důl je situován v poměrně příkrém svahu kopce Morabergu, nad řekou Moravicí a má při hloubce cca 80 m tři, vzájemně propojená patra. Z nich to třetí, nejnižší, je těsně nad úrovní řeky. Důl je tvořen systémem chodeb a velkých těžebních komor, které jsou z velké části vyplněné kamennou zakládkou s velkým množstvím spár, vhodných k zimování netopýrů. Celková délka vnitřních prostor přesahuje 3 km. Těžba břidlice v tomto dole byla ukončena před první světovou válkou, kdy již byla většina ložiska vytěžena. Pracovalo zde několik generací horníků, mezi nimiž byl v 60. a 70. letech 19. století také Karl Krupitza, prapradědeček současného významného amerického malíře Tima Allena. Pro zdejší břidlicové doly byl rok 1885 rokem osudným a tragickým. Tehdy došlo k mohutnému průvalu spodních vod do všech tří tehdy činných dolů, situovaných v jihozápadních svazích Morabergu. Nittmannův důl se s nenadálým přívalem vody vypořádal poměrně velmi dobře. Voda protekla důlním dílem a z jeho nejnižšího patra si našla cestu do řeky Moravice. Poškozena byla jen část vnitřního zařízení dolu. Malý vodní tok, odvádějící důlní vody do řeky, v dole zůstal a jeho prostorami protéká dosud. V dalších dolech měla tato událost daleko závažnější následky. Neobešla se bez obětí na životech. Kaple, zasvěcená Pražskému Jezulátku, která byla později v obci postavena na místě jednoho ze zaplavených dolů, měla navždy tuto tragickou událost připomínat a zůstává dodnes památníkem všech obětí zdejších břidlicových dolů.

V TOMTO STARÉM DŮLNÍM DÍLE ŽIJE A ZIMUJE

Netopýr černý

Netopýr černý: (Barbastella barabastellus) středně velký netopýr, nezaměnitelný s žádným jiným druhem. Charakteristický vzhled mu dodávají velké a široké boltce otočené dopředu a naspodu na čele srostlé (připomíná mopslíka). Tragus (ušní víčko) je poměrně dlouhý, rovný a zašpičatělý. Srst, stejně jako blány a boltce, je zbarvena hnědočerně až černě a to i na břišní straně. U starších jedinců jsou špičky chlupů na hřbetě bílé, což dodává zbarvení poněkud stříbřitý nádech. Váha netopýra černého se pohybuje od 6 do 14,5 gramů. Rozpětí křídel je mezi 262 mm až 292 mm. Délka těla dosahuje až 59 mm. Nejvyšší zaznamenaný věk netopýra černého je 21 let a 9 měsíců. Nejdelší zaznamenaný přelet netopýra černého je 290 km, přičemž běžná délka přeletu je od 15 do 100 km.

Způsob života: Letní kolonie (čítající od 10 do 80 samic) jsou ukryty v dutinách stromů a v různých štěrbinových úkrytech, jako je například obložení domů, za okenicemi, na půdách domů a podobně. Letní kolonie vznikají vždy v blízkosti lesů, ve kterých netopýr černý loví. Samci jsou samotářští a jako denní ukryt využijí jakoukoli štěrbinu (odchlíplá omítka, metrové dříví). Netopýři zimují ve štolách, sklepích a v jeskyních, kde zalézají do různých štěrbin, nebo visí volně na stěnách. Zimují jednotlivě, ale často i na zimovišti vytváří střapce. Na některých zimovištích nacházíme jen několik málo kusů a jinde zimují masově, v koloniích až o 10.000 kusech. Obývají nížinné, podhorské, horské i vysokohorské oblasti s dostatkem lesů. Téměř chybí v intenzivně obhospodařovaných polnohospodářských krajinách. Vyskytují se téměř po celém území ČR.

Echolokace: Poměrně krátké FM hlasy dvou typů - silnější a kratší s výraznější CF složkou (35-23 kHz, asi 4 ms), silnou druhou harmonickou sérií (70-55 kHz), a slabší, poněkud vyšší frekvencí (43-33 kHz), zpravidla bez harmonické série a delšího trvání (5-6 ms). Oba typy hlasů celkem pravidelně střídá, takže výsledný zvuk připomíná kastaněty. Rychlost opakování je 8-10 pulsů v otevřeném prostoru (nejvyšší intensita na 30-35 kHz). V zakrytém pozadí (tj. při hustší vegetaci) převládají vysokofrekvenční hlasy (nejvyšší intensita asi 43 kHz, dobře slyšitelná harmonická série až 70 kHz), rychlost opakování 10-12 pulsů za sekundu). Hlasy mohou být vydávány ústy i nosem.

Netopýr černý je silně ohroženým druhem živočicha ( letouna ).